Jak jsem byla za trapku

Včera večer jsme s již zmíněnou spolužačkou Janou vyrazily na Wannsee do Literarisches Colloquium Berlin.

V domu č. 5 se dřív scházela Gruppe 47, tentokrát se tam však konalo autorský čtení R. Denemarkový a

J. Rudiše. Čtení ok, Radka Denemarková dala přednost svojí mateřštině a využila služeb přítomného švýcarského tlumočníka. Jeho jméno si sice nepamatuju, ale chvíli jsme se s nim pak s Janou bavily a říkal, že češtinu v Bernu začal studovat jen tak ze zájmu, prostě jej očarovala 90. léta a nadšení pro východní země v čele s Prahou jako cool městem. Prahu zmínila v sobotu i Sarah, což je dobrá známá mé zdejší německé kamarádky Isabel. Říkala, že jí fakt zajímá, jak dlouho Berlínu vydrží pověst cool města, když Praha tu svojí ztratila postupně během 90. let. Jak jsem tak pozorovala lidi v klubu Lovelite na Ostkreuzu, kde jsme zrovna byly na party alá 20. léta, tak jsem si říkala, že to ještě rozhodně nějakej pátek bude. Ale ještě zpět k tomu čtení. Druhý v pořadí byl Rudiš. Z německého překladu svýho Grandhotelu přečetl asi dvě pasáže, přítomní (vsuvka pro germanisty: byl tam Höhne s manželkou) se docela bavili, což se projevovalo hlasitým smíchem, takže akce splnila svůj účel a Česká Republika se pro jednou ukázala ve svém lepším světle. Ovšem co se jinak týče prezentace český kultury zde, tak mě fakt přejel mráz po zádech, když jsem si jen tak pro zajímavost prohlížela program českého centra, kde byl za hlavní kulturní akcí měsíce října označen koncert Jitky Zelenkový!!! Postupně se však dostávám

k tomu, proč že jsem to vlastně byla za trapku. S sebou na to čtení jsem si totiž vzala knížku

„Nebe pod Berlínem“ a postavila se do fronty o podpis. V Praze bych si pro podpis nešla ani ve snu, protože mi to připadá mírně, no spíš dost, trapkoidní, ale tady jsem si řekla že když už show, tak se vším všudy..

J.R. (ale ne tenhle: : ) mi knihu s radostí podepsal, pochválil mi tenisky a nakonec jsme ještě s Janou a jeho kámošem z Liberce chvíli klábosili u piva. Domů jsem pak dorazila posledním S- Bahnem, z Wannsee to trvá skoro hodinu, časově jsem si tedy na chvíli opět připadala jako když cestuju do Pitkovic:). Thoralfovi jsem se hned po příchodu domu pochlubila svojí story, celkem se smál, na oplátku mi zase vylíčil své trable s pacienty. Jinak záhada jeho sexuální orientace je rozluštěná. Již několikrát se tu objevila jeho přítelkyně Antje, nedávno úspěšně absolvovala studium psychologie, což s Thoralfem oslavili tak, že jí hrál na kytaru nějaký balady, holka ho holt asi musí mít fakt hodně ráda:).

Spolubydlícího černocha mezitím vystřídala Anja, která mu po dobu své tříměsíční expedice po Indii pronajala svůj pokoj. Anja je moc fajn, občas spolu vaříme, pijeme grog z českého tuzemáku (je nejlepší:)) nebo jen tak kecáme. Minulou středu měla narozky, tak jsem jí upekla bábovku a ozdobila ji svíčkami HAPPY BIRTHDAY, měla fakt radost. V pátek jsme pak společně s jejíma kámošema medikama zavítali do Neue Nationalgalerie na rozsáhlou výstavu Paula Kleeho. V budově, při jejímž návrhu se Mies van der Rohe údajně inspiroval tvarem šuplíku, byly vedle Kleeho k vidění ještě objekty Jeffa Koonse. To je ten týpek, co se oženil s italskou pornoherečkou Cicciolinou, která na něm pak po rozvodu vysoudila majlant. Výstava se jmenuje Celebration a stojí celkem za navštívení. Ovšem ještě lepší celebration (wg party) pořádáme tuhle sobotu pořádáme u nás v bytě. Na tu směsici lidí, co tu budou jsem celkem zvědavá. Dokonce i já už jsem měla koho pozvat…Kromě českých konexí typu M.K. (znalci vědí) jsem poznala nějaký lidi ve škole, kam už chodím skoro měsíc. Snad poprvý za moje studia si troufám tvrdit, že mě to tam fakt baví. Dokonce jsem v sobě objevila zálibu pro romány autora Jörga Wickrama z 16. století psané ve frühneuhochdeutsch. Občas je to sice trochu Kampf (boj), ale když se chce, tak všechno jde.